Pizza je bezesporu jedním z nejoblíbenějších a také nejprodávanějších jídel na světě. Dnešní recept představuje její rychlejší a zdravější variantu. Těsto z cottage sýru a celozrnné mouky je vláčné a díky kypřicímu prášku hotové za pár minut.
Pizza, jak ji známe dnes, se zrodila v Neapoli v 18. století. Podobné „placky“ se ovšem jedly po celé Itálii již po staletí předtím, přičemž první zdokumentované použití názvu pizza se objevuje ve městě Gaeta v roce 997 n. l. Kořeny tohoto oblíbeného pokrmu však sahají až do starověkého Egypta, Říma a Řecka. Po tisíce let lidé kombinovali různé bylinky, koření, zeleninu a maso, aby vytvořili pokrmy, které nejen zasytí, ale také chutnají. Některé z těchto kombinací tedy mohly vypadat velmi podobně jako pizza. Podle Science Trends si v šestém století př. n. l. perští vojáci plnili své placky datlemi a sýrem. Starověcí Číňané vyráběli kulatou placku zvanou bing. Indie měla placku s tukem zvanou paratha. Podobné placky najdete i v jiných kulturách jižní a střední Asie. Nejvíce se však moderní pizze podobaly placky starověkého Středomoří, zejména Řecka a Egypta. Zde se ochucovaly kombinací olejů, koření a ovoce – mnohými z ingrediencí, které se přidávají i do dnešních placek středomořského stylu.
Původní řecká osada Neapol se v 18. a 19. století n. l. stala nezávislým královstvím a prosperujícím městem. Byla také nechvalně známá vysokým procentem pracující chudiny. Přibližně v této době byla vynalezena pizza. Chudí Neapolitánci z dělnické třídy potřebovali levné jídlo, které se dalo rychle sníst. Pizza tomuto účelu dobře sloužila, a tak si pochutnávali na chlebové placce s rajčaty, sýrem, ančovičkami, olejem a česnekem, na kterou lidé z vyšší společenské vrstvy hleděli skrz prsty. V roce 1889 ale navštívil Neapol italský král Umberto I. a královna Markéta (Margherita) Savojská. Královna vyjádřila touhu vychutnat si to nejlepší jídlo, které Neapol nabízela. Královský šéfkuchař doporučil jídlo Raffaeleho Esposita, majitele pizzerie Brandi. Esposito daroval královně tři pizzy: marinara (s česnekem), druhou s ančovičkami a další s rajčaty, mozzarellou a bazalkou. Královna si třetí pizzu tak zamilovala, že ji Esposito po ní pojmenoval: pizza Margherita. V Americe již v roce 1905 otevřel Gennaro Lombardi pizzerii na Manhattanu. Byla jednou z prvních zdokumentovaných provozoven, které prodávaly pizzu na základě licence. Netrvalo dlouho a podobné restaurace vyrostly všude, kde se usadili neapolští imigranti. Největší "hvězdou" se ale pizza stala až po druhé světové válce.
(2 kusy)
Cottage a vejce rozmixujeme dohladka. V míse smícháme mouku, kypřicí prášek a sůl. Přidáme rozmixovanou hmotu, olej a vypracujeme těsto. Začínáme s menším množstvím mouky a postupně přidáváme, jelikož každý cottage má trochu jinou hustotu. Výsledné těsto je měkčí a trochu lepivé. Rozdělíme těsto na 2 části a každou vytvarujeme na pečicím papíru do tvaru pizzy. Potřeme rajčatovou omáčkou a dozdobíme podle chuti, například strouhanou mozzarellou a oreganem. Pečeme v předehřáté troubě na 250 °C asi 10 minut, dokud není těsto propečené a sýr krásně rozpuštěný. Pro lepší výsledek necháme nahřát v troubě také plech, na kterém se pizza bude péct. Upečenou pizzu servírujeme například s čerstvou rukolou, šunkou, burattou a cherry rajčátky. Pro výraznější chuť můžeme přidat chilli vločky a pár kapek olivového oleje.
autorský článek, Toprecepty.cz, ot.gr
