Pamatujete si na časy, kdy slovo „menstruace“ bylo téměř sprosté a jakékoli náznaky, že se vám něco takového děje, byly považovány za nechutné? A nejde přitom o žádnou dávnou historii – tohle byla realita puberty mileniálů. I když je tento postoj v mnohých stále hluboce zakořeněný, společnost se dnes naštěstí snaží toto tabu prolomit a vnímat menstruaci tak, jaká ve skutečnosti je – jako přirozenou součást ženského těla a zdraví. Urogynekoložka Erika Francová pro Marianne.cz vysvětlila, jak bychom měli dívky na první menstruaci připravit – a proč je stejně důležité poučit i chlapce, aby se v případě „nehody“ spolužačce nesmáli, ale naopak jí pomohli.
Situace kolem menstruace se výrazně mění, ať už po stránce společenské, kulturní, politické nebo i umělecké. Některé skupiny na sociálních sítích a podcasty se snaží bourat stereotypy. Celosvětově se také řeší tzv. menstruační chudoba, kdy se mluví o (ne)dostupnosti menstruačních pomůcek. Umělkyně využívají menstruaci jako symbol ženské síly a cykličnosti. V některých firmách, např. v Japonsku nebo Španělsku zavedli menstruační volno. Taktéž se více řeší i dopad užívání jednorázových pomůcek na životní prostředí.
Menstruace přichází nejčastěji mezi devátým a jedenáctým rokem života mladé slečny. Je tedy vhodné první rozhovory cílit kolem tohoto období a nejlépe s někým, ke komu má důvěru. Může to být rodič nebo starší sourozenec.
Důležité je, aby si dcera menstruaci nespojovala s ostudou nebo strachem, ale spíše s pochopením. Snažte se, aby přijala vlastní tělo jako něco přirozeného a silného. Doporučuji začít v klidu a včas, nemusíte čekat do první menstruace. Mluvte s ní s klidným tónem při neformální situaci, např. při umývání nádobí. Používejte správná slova (děloha, menstruace, pochva) a vyvarujte se eufemismů (své dny, krámy atd). Sdílejte osobní zkušenost. Ukažte jí různé pomůcky a vysvětlete, jak je používat. Dejte jí prostor k tomu říct, co cítí – včetně obav, studu či naopak zvědavosti. Pokud má ráda knihy, pak je určitě fajn koupit např. Můj (téměř) dokonalý menstruační deník od Petry Hůlové.
Kluci by měli být poučeni zhruba v podobném věku jako děvčata, tedy mezi devátým a jedenáctým rokem. Vysvětlete jim, co je to menstruace, proč k ní dochází, že to není nechutné ani žádná nemoc. Že dívky mohou mít v tomto období bolesti, mohou být unavené či podrážděné. Později je pak dobré vysvětlit, že existují různé menstruační pomůcky a že se dá mluvit o menstruaci normálně bez vulgarit. Když například spolužačce proteče vložka, vysvětlete mu, že to není k smíchu, ale je potřeba pomoci a projevit respekt.
Určitě je možné se obrátit na pediatra, který by mohl v této situaci pomoci. Eventuálně je jistě vhodné využít pomoc z rodiny. Ale jak jsem říkala v předešlé otázce, důvěra je základ a komu jinému než svému jedinému rodiči by se měla malá slečna svěřit a s důvěrou se na něj obrátit?
Existuje velmi pěkné doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základních školách. Bohužel netuším, zda se jím řídí všechny základní školy.
V tomto ohledu je velmi důležitá důvěra dítěte ve vás a myslím si, že je důležité tuto důvěru budovat i tím, že své dítě poučím, dovzdělám, zdůrazním informace, které jsou dle mého názoru důležité.
Každá mladá žena bude preferovat něco jiného. Proto je fajn ukázat všechny možnosti, vyzkoušet pomůcky a vybrat tu nejlepší pro ni. To, co vyhovuje např. mamince, nemusí vyhovovat dceři.
Rozhovor s Urogynekoložkou Erikou Francovou
